Jsme pyšní, že vám můžeme přinést tento jedinečný rozhovor s Pavlem Benešem – výrazným tvůrcem českých filmových plakátů. Začtěte se do tohoto rozhovoru, který poskytl exkluzivně pro plakatu.cz
Jak jste se dostal k tvorbě filmových plakátů?
Oslovil mě s touto nabídkou kamarád a střihač Jirka Brožek, protože jsem pomáhal jeho tehdejší přítelkyni Janě Žemličkové při práci na plakátu k filmu Vesničko má středisková.
Můj první realizovaný plakát pak byl Discopříběh od Soukupa, který Jirka stříhal. Mimochodem, plakát pak dostal cenu na výstavě plakátů v Toyamě. Pražskou pětku jsem vytvořil proto, že se Vorlovi nelíbil návrh Aleše Najbrta, který mu přišel moc brutální a nepoetický. Brožek mě přizval také k tvorbě plakátu Když v ráji pršelo od Magdaleny Pivoňkové.
K plakátu k filmu Moře začíná za vsí jsem se dostal tak, že jeho režisér Zdeněk Flídr chodil na Divadelní poutě, kde jsem hrál Umělce v hladovění. Tam se setkal s kým jiným než zase s Brožkem, který tam byl dennodenně. (Zajímavost: kresbu na plakát dělal Mikoláš Tuček, momentálně nestor českého herního průmyslu.)
Měli jste jako tvůrci plakátů volnou ruku, nebo jste museli dodržovat nějaké zadání?
Mohl jsem si dělat, co mě napadlo, ale s rizikem, že to v ÚPF neschválí nebo neprojde komisí MK. Asi jsem ale nebyl příliš troufalý, protože mi všechno všude schválili. Třeba za to, že jsem na Moře začíná za vsí použil Mikolášovu kresbu, může jen to, že mě jeho máma Pavla Soukupová pozvala na kafe a Mikoláš si tam kreslil. Abychom od něj měli klid, řekli jsme mu, ať to nakreslí...
Náš oblíbený plakát z Vaší kolekce je Pražská pětka - prozradíte něco o jeho vzniku?
Jak už jsem zmínil, Vorlovi se nelíbil návrh Aleše Najbrta, zdál se mu moc brutální a nepoetický. Oslovil mě, abych plakát vytvořil.
Hned první návrh se mu hodně líbil a jen s minimálními změnami zůstal ve finální podobě. A to byl Tomáš známý perfekcionista, ten jen tak něco se svým jménem ven nepustil. Svou roli samozřejmě hrálo i to, že jsem se v Pražské pětce od začátku pohyboval, dělal vizitky i svatební oznámení a Tomáš znal můj druh humoru.
Jaké techniky a materiály jste při tvorbě nejčastěji používal?
Tytéž, co všichni ostatní: koláž z fotek, ze zahraničních časopisů a katalogů, xerox (hlavně písma), vodovky, anilinky, kresbu...
Návrhy plakátů se tehdy dělaly ve formátu A3 a teprve v tiskárně v Karlíně (TZ 55) se zvětšovaly. Takže ty zmenšené verze, které se dávaly do vývěsek před kinem, byly vlastně nejvíc autentické.
Kolik času jste obvykle měl na vytvoření plakátu?
Za socialismu bylo na plakát čtrnáct dní nebo i víc, tedy u českých filmů. K režisérovi jsem se dostával už ve střižně, takže poměrně dlouho před dokončením filmu. Samotná výroba plakátu trvala několik měsíců, protože film po postprodukci procházel procesem schvalování na různých úrovních. Autoři plakátů k zahraničním filmům měli asi kratší termíny, ale to nevím, mě ÚPF nikdy neoslovilo.
Měl jste možnost si vybírat, ke kterým filmům plakát vytvoříte?
Ne, nabídky přicházely od tvůrců. Například ke spolupráci na filmu Musím tě svést (1995) mě přizval producent Dan Závorka, dlouholetý kamarád. Tento film byl první český, kde se úvodní titulky neodehrávaly v tom tradičním módu „Ústřední půjčovna filmu uvádí film… název… všichni herci a celej štáb…“ a teprve pak začátek filmu. Ukecal jsem je, aby mi udělali pracovní kopii na VHS. Tu jsem si doma pouštěl a jednotlivý titulky pasoval ke konkrétním záběrům jako v americkejch filmech, takže název filmu se objeví až asi v osmé minutě tedy ve chvíli, kdy skutečně začíná děj. Ani jsem je tenkrát nemusel dlouho přemlouvat - Dan mi věřil a dobře udělal.
Sledujete současnou plakátovou tvorbu k českým filmům?
Ne nijak cíleně. Dobrý filmový plakát se vytratil kolem přelomu milénia. Ještě Najbrtové dělají solidní práci, ale jinak jsou všechny plakáty na jedno brdo – vyretušované hlavy a fotomontáže, jeden plakát blbější než druhej…
Máte nějakého oblíbeného autora plakátů?
Sebe. Málokdo je dělá tak dobře jako já. A ano, jsem ješitný... Jenže autorský plakát téměř zanikl. Grafici rezignovali na jakoukoliv volnou tvorbu mimo zakázky, a přitom to kdysi byla královská disciplína. Tedy abych byl přesný, třeba Aleš Najbrt se vrátil k litografii a dělá nádherný věci, ale to je jedna vlaštovka, která jaro nedělá.
Pracujete na nějakých dalších projektech?
Od roku 1997 spolupracuji s Pomocnými tlapkami, pro které dělám veškerou grafiku. Z ní vznikl i projekt LabraDosti, který se stal svébytným výtvarným směrem – vydal jsem dvě knihy a chystám třetí. Dále pracuji na letteringu amerických komiksů pro CooBoo a tvořím grafiku pro Guerilla Records. V létě 2025 bych si rád vydal knihu svých dochovaných karikatur.
Jaká tři pravidla by měl splňovat kvalitní filmový plakát?
Nejsem si jistý, jestli filmový plakát vůbec ještě existuje. Plakátovací plochy nejsou, a plachty s názvem a ksichtama jsou v kinech jen jako výzdoba, anebo jako interaktivní animace. Ale kdyby měl filmový plakát ožít ve své prapůvodní podobě a s původní funkcí, měl by být
- sdělný, tj. čitelný a přitažlivý
- velký – letáčky A3 nebo A2 nejsou plakáty.
- autorský, s rukopisem grafika, ne v duchu korporátního designu
Zaplaťpánbůh za instituce jako je plakatu.cz, díky kterým si lidé mohou dobré filmové plakáty užívat aspoň doma.
 (1).jpg)
(Únor 2025)